V roce 2025 si připomínáme 200 let železářského průmyslu v Hlubočkách. Při přípravě výstavy na téma Mora, která probíhá v Technickém muzeu v Brně, se sešlo mimo jiné velké množství obrazového materiálu. Jeho součástí jsou i historické pohlednice, které ukazují růst průmyslových závodů a bytové zástavby pro dělníky a úředníky v dosud málo pozměněné přírodní krajině údolí Bystřice. Majitelé železáren na nich spolu s továrnami ukazují také svá reprezentativní sídla. Vybrali jsme některé méně známé exempláře, na kterých lze ukázat jejich továrnické vily.
Na tom, kolik sídel vlastně průmyslnická dynastie Machanků v Hlubočkách obývala, nepanuje shoda a to ani mezi místními a rodáky. Vzhledem k tomu, jakým vývojem ony stavby prošly poté, co přestaly sloužit exkluzivnímu bydlení, to nepřekvapí. Ani jedna z nich už dnes nepřipomíná nemovitost úspěšných podnikatelů gründerské éry a časů starého Rakouska.
Hřebíková
Kdo by se v obci ptal na Machankovu vilu, byl by nejspíše odkázán na dnešní mateřskou školu a zdravotní středisko v jednom na ulici Dukelských hrdinů č. 76.
V době svého vzniku, což bylo na počátku 20. století, odpovídala asi nejlépe představě o továrníkově sídle: štukem bohatě zdobená fasáda, členěná vysokými štíty, jež korunují obelisky, korouhve a další kované prvky. Stylem vzdáleně připomínala vilu Eduarda Hamburgera na Vídeňské ul. v Olomouci. Výrazný prvek průčelí tvořila dřevěná veranda propojující obě podlaží. To vše na pohlednici odeslané r. 1908 a zachycené již na souboru snímků firmy Moravia od atelieru M. Strobl v roce 1904. Z roku 1918 je znám obraz této stavby namalovaný Erichem Hürdenem, o němž už se ve Zpravodaji psalo.
Na počátku 21. století vila pozbyla veškerých zdobení fasády a při zateplování před několika lety byla navíc původní dřevěná, řezbou zdobená okna a dveře nahrazena plastovými. Nakonec všechno překryl a vyrovnal polystyren v zateplené fasádě. Pozoruhodné z dnešního pohledu je, že dům stojí v těsné blízkosti továrny v části obce Hřebíková. Parní stroj továrny na hřebíky spotřeboval jistě velké množství uhlí a vyprodukoval odpovídající popílkový spad. A to nemluvíme o čilém dopravním ruchu pod okny vily.
Fotografická černobílá pohlednice nase nápis Villa Ig.(nác) Machanek (1862–1911). Ignác bylo tradiční rodové jméno, které dědil vždy nejstarší syn. Byl ředitelem továrny v Hřebíkové, kde si nechal zbudovat odpovídající sídlo, zatímco jeho bratr Karl Machanek (1865–1933) sídlil v Mariánském údolí u "své" továrny. Ve skutečnosti byli s dvojčetem Maxem Machankem (1865–1952) generálními řediteli akciová společnosti Moravia.
Kolonka
Kde by Machankovu vilu sotva kdo čekal, je ulice Fučíkova č. 67 v tzv. kolonce. Nachází se mezi nádražím a řekou Bystřicí, na okraji někdejší tovární kolonie. Na barevné litografické pohlednici ji vidíme ve výřezu i s popisem "Villa Machanek". Pozdrav z Hluboček Hřebíkové (Gruss aus Hombok Nägelfabrik) vydal L. V. Enders v Novém Jičíně a pro nás je zajímavé, že na vedutě továrny ještě výše popsaná vila není zobrazena. Zanedlouho bude stát hned vedle továrního komínu vpravo.
Vila u nádraží, která se nachází mimo zorný úhel veduty, působí mnohem civilněji. Obývali ji otec Max Machanek (1831–1893) v době, kdy řídil hřebíkárnu, a strýc Oswald Machanek poté, co se Max přestěhoval k železárnám v Mariánském Údolí. Od ostatních úřednických domů v sousedství se liší velkým litinovým balkonem a především zahradou v parkové úpravě, po jejichž pískových chodnících korzují elegantní páry, což můžeme připsat na vrub fantazii grafika.
A ještě jedním zajímavým prvkem tento dům vyniká, má severní fasádu zateplenou šindelem, který se na domě dochoval dodnes. Ještě před pár lety zde bydlela dcera předválečného továrního ředitele Karla Lehra, který se sem podle všeho nastěhoval poté, co Machankové dostavěli poblíž svou vilu č. 3. Nový majitel nechal v půdním patře rizalitu vybudovat svou pracovnu, takže přibylo okno ve štítě a sedlová střecha se změnila na polovalbovou.
Mariánské Údolí
Proti toku času dospějeme konečně k nejstarší vile, jež nese jméno rodu Machanků a nachází se v Mariánském Údolí na ulici Olomoucké č. 357. Ze všech tří utržila snad nejvíc ran v podobě přestaveb a hlavně přístaveb, takže dnes už není k rozeznání a jen tušíme, kde se hmota vily nachází. Na secesní barevné pohlednici vydané Karlem Schwidernochem ve Vídni Leopoldstadtu ji máme hned dvakrát. Jednou jako součást veduty nad železárnami a podruhé ve výřezu s popiskou Villa Machanek. Pozdrav z Mariánského Údolí u Olomouce byl napsán roku 1899 a odesílatelem je dokonce Max Machanek.
Také v tomto případě stojí dům hned nad továrnou a jedná se o komplex budov, který nevznikl naráz. Centrální stavba s mansardovou střechou doplněná menší zděnou stavbou s dřevěnou nástavbou splňovala sice nároky na vilu, avšak spíše než reprezentace z ní vyzařuje útulnost. Podle svědectví pamětnice p. Marie Jeřábkové z Hluboček s rodiči v zahradním domku nějaký čas bydleli. Její otec Bohumil Procházka byl osobním sluhou Karla Machanka. Stavebníky snad ani nebyli sami Machankové, nýbrž jejich předchůdci v železářském podnikání. Tomu nasvědčuje nesourodý charakter staveb a skutečnost, že s podnikáním začínali na opačném konci Hluboček, či Hlubočku, jak se tenkrát obec nazývala. Zahradní domek byl v 60. letech zbourán při posunu silnice na úkor zahrady. Od 90. let sídlí v objektu prodejna hraček, jejíž nároky na prostor vedly k podstatnému navýšení objemu stavby.
Zajímavostí je, že ani jedna z popisovaných staveb nestojí v samotných Hlubočkách. Nacházejí se v částech obce, které k původní vsi přirostly díky průmyslové výrobě, jež obec proslavila i v zahraničí. Ačkoliv se žádná z hlubočských vil nekvalifikovala mezi Slavné vily Olomouckého kraje z populární knižní série, přece zaslouží pozornost pro svůj historický kontext a vývoj. Výstava „Mora. Dvě staletí cesty dějinami“ bude v Technickém muzeu Brno k vidění do konce roku 2025.
Marek Bohuš – psáno pro KROK (Kulturní revue Olomouckého kraje), upraveno.
