Historie železářského průmyslu v Hlubočkách a Mariánském Údolí – 5. část

· 5 min čtení

Strategie a vedení firmy

V našem několikadílném seriálu o počátcích hutnictví a železářské výroby v Hlubočkách a Mariánském Údolí je nutné zmínit to podstatné a důležité, bez čeho by takto významná firma jako Moravia v místním i světovém měřítku nemohla vůbec existovat. Tentokrát si připomeneme samotné vedení firmy, ve kterém se po několik generací střídali členové rodu Machanků v prvopočátku se zakladatelem I. C. Machankem, jenž firmu založil a následně pracoval na jejím zdárném vývoji a předání do spolehlivých rukou svým synům.

Ignac Karel Machanek
Ignaz Carl Machanek

U člověka takového významu a schopností by bylo až příliš nebezpečné, že bude podnik závislý pouze na jeho osobě. Po jeho odchodu by logicky musel jeho nástupce začínat od nuly. Prozíravě tedy ve vhodnou dobu přizval své syny k společnému vedení firmy. V tom, jak poznal požadavky času, je podstata jeho zakladatelské schopnosti. Nemyslel tedy jen na přítomnost, ale hlavně na budoucnost. Založením podniku je také i předvídání a zamíření k novým metám nové doby.

Průmyslová epocha se ohlásila a Ignaz Carl Machanek byl připraven konat. Sice ještě doznívala jistá úzkost, náhlost a vznětlivost, kdy lidé byli pro pokrok, ale stále pozvolný. Ještě se stále oceňovalo vyčkávání, a co nebylo zrovna konzervativní, platilo za ješitnost. Uplatnění osobnosti nepůsobilo již tak hříšně, stále však platilo za přestupek dobrých mravů. I. C. Machanek neznal brzd, spatřoval v existujícím stupínek k novému tvoření a stálému vývoji. Měl vyhraněný smysl pro produktivnost a růst. Od obchodu s železářským zbožím k továrně na hřebíky a výrobě zámečnického zboží, zvětšeného co do rozsahu a mnohotvárnosti. Tento rodinný pud zůstal zachován a prokázal se přínosným i dalším generacím.

Ignaz Carl Machanek byl roku 1848 zvolen do olomouckého „Velkého výboru” a v roce 1851 do obecní rady, v níž zůstal následujících osmnáct let. V letech 1861–1865 byl místopředsedou, později až do své smrti i předsedou olomoucké obchodní a živnostenské komory. Jeho portrét jako předsedy dodnes visí v obchodní komoře v Olomouci.

Podpora umění i budování tratí

Jako předseda akciové společnosti následoval roku 1873 jeho syn dr. Ignaz Machanek. Dva další synové, Oswald a Max, stáli v čele továren spolu s obchodním ředitelem Janem Orlem. V té době společně rozšířili všechny závody a zvýšili výrobu, jak již bylo zmíněno v minulém díle. Ignaz Machanek byl také umělecky nadaný a pojilo ho přátelství se slezským hudebním skladatelem E. S. Engelsbergem. Podílel se na podpoře kultury, hudby a duchovního života v Olomouci a jinak pracoval také jako právní zástupce firmy.

Maxmilián (Max) Machanek st. jako další ze tří synů řídil firmu v Hlubočkách, kde také bydlel. Po založení továrny v Mariánském Údolí se následně přestěhoval do její blízkosti. Mimochodem, měl značný vliv na výstavbu Moravsko-slezské ústřední dráhy a také Povážské dráhy, jejíž byl generálním ředitelem. V tuto dobu ale vystoupil z firmy a začal pracovat na projektu rozvoje města Olomouce, což zahrnovalo bourání městských hradeb a vybudování rozsáhlých městských sadů na jejich místě. V roce 1865 obdržel od císaře Františka I. medaili za umění a vědu. Jeho život se naplnil 14. května 1893 v Mariánském Údolí ve věku 62 let.

V roce 1903 byl předsedou společnosti jmenován nejmladší ze synů Oswald Machanek, a to z důvodu úmrtí jeho nejstaršího bratra Ignaze. Byl také ředitelem hlubočské továrny do roku 1916 a celé společnosti do roku 1917. Ze správní rady odstoupil v roce 1920. Ještě v roce 1884 si nechal v Bolzanu postavil rodinnou vilu za 25 000 zlatých, do níž se z Hluboček uchyloval před nástupem zimy. Natrvalo se tam usídlil před vznikem Československa a již se sem nevrátil. Zemřel 3. června 1924 ve věku 86 let.

Max Machanek (1913)
Max Machanek (1913)

Od roku 1918 stanul v čele společnosti jeho synovec Max Machanek (syn Maxe Machanka) jako generální ředitel. Maxův bratr Karel řídil firmu v Mariánském Údolí a další bratr Ignaz úspěšně vedl hlubočskou továrnu, avšak zemřel již v roce 1911.

Ze čtvrtého pokolení působil u firmy syn Ignaze Machanka (†1911) Karel Oswald a dále Erik, syn generálního ředitele Maxe Machanka. Posledním z rodu ve vedení společnosti byl do roku 1932 syn Maxe Machanka Karl, jenž zemřel 15. ledna 1933.

EISENGIESSEREI MORAVIA (Slévárna železa Moravia) Marienthal (Mariánské Údolí – 1930)
EISENGIESSEREI MORAVIA (Slévárna železa Moravia) Marienthal (Mariánské Údolí – 1930)

Místo posledního spočinutí

Rodina Machanků je důstojně pohřbena v excelentní rodinné hrobce na ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, po pravé straně hlavní cesty ke katolické kapli v sektoru H/VI. Vzhledem k současné absenci zájmu potomků rodiny Machanků vedení obce učinilo administrativní kroky k získání správy nad tímto hrobovým místem. V impozantní rodinné hrobce spočinuly ostatky významné podnikatelské rodiny, která se tak téměř po celém světě výrazně zapsala do povědomí svými podnikatelskými záměry v oblasti železářství a následně pokračujícím strojírenským odvětvím v oblasti varné, topné či letecké techniky, byť již v současnosti pod vedením významných světových firem.

Hrobka rodiny Machanků na ústředním hřbitově v Olomouci–Neředíně
Hrobka rodiny Machanků na ústředním hřbitově v Olomouci–Neředíně

Občané Hluboček mohou tak být právem hrdí na své významné předky i při své případné návštěvě místa jejich posledního odpočinku. Myslím, že to může být i zajímavý tip pro ty, kdo rádi objevují významná a zajímavá místa v nedalekém okolí, zvláště pak spojená s naší obcí.

Značka Mora i po 200 letech od založení stále žije. Své letošní kulaté výročí oslavila nejen dnem otevřených dveří přímo v závodě v Mariánském Údolí, ale také tematickou výstavou v Technickém muzeu v Brně. Pokud byste výstavu chtěli ještě navštívit, upozorňuji, že je to možné již jen do 28. prosince.

Pavel Petržela