V roce 2025 jsme si připomněli významné výročí 200 let od založení obchodní společnosti Moravia. Letos bychom mohli navázat na starší historii zpracování železné rudy v Mariánském Údolí spolu se založením místních železáren panem Josefem Zvěřinou. A tak v prvním letošním čísle otevíráme několikadílný seriál o tomto podnikatelském záměru. V příštím roce si také připomeneme výročí slavnostního vysvěcení a zprovoznění první vysoké pece 28. května 1827 v Mariánském Údolí, jemuž bude předcházet seriál o technologii zpracování železné rudy.
Historii železáren v Mariánském Údolí je věnována studie dr. Jana Navrátila, kterou pod titulem „Železárny v Mariánském Údolí“ přinesl Časopis Společnosti přátel starožitností v čísle 1/1955. Na osmi a půl stránkách osmerkového formátu snesl autor základní skutečnosti o těchto moravských železárnách sudetské oblasti. Není toho mnoho, uvážíme-li, že železárny existovaly 37 let a za tuto dobu nepochybně splnily svůj hospodářský úkol. Jinak chybí důkladnější zpracování jejich historie, i když porůznu v literatuře o nich najdeme skrovnou zmínku.
Probíráme-li se v chronologickém sledu tím nemnohým, co o nich bylo publikováno, musíme především uvésti Řehoře Wolného a jeho úctyhodně obsáhlý místopis Moravského markrabství Die Markgrafschaft Mähren (2. vydání z roku 1846). V pátém dílu o se v kapitole Panství Velká Bystřice na několika řádcích zmiňuje o železárnách v Mariánském Údolí.
Pilný moravský historik Christian d’Elvert v prvém díle své stále dovolávané práce o historii hornictví a hutnictví na Moravě a rakouském Slezsku Zur Geschichte des Bergbaues und Hüttenwesens (Brno, 1866) věnoval zaslouženou pozornost dějinám všech výrobních odvětví, jež v průběhu doby nalezla domov na Moravě a ve Slezsku. Zejména celkem důkladně zpracoval dějiny hornictví a hutnictví, ale nikoliv pokud jde o technologii. A tam je na několika místech stručná zmínka o železárnách v Mariánském Údolí a jsou uvedeny i v několika přehledných tabulkách o moravsko-slezské produkci železné rudy, surového železa a litiny.
Jindřich Chylík, jehož badatelský zájem patřil moravskému hutnictví železa, publikoval na toto téma několik zasvěcených studií. V jedné z nich – podrobné studii, která vyšla pod titulem „Vývoj moravsko-slezských železáren v 19. století“ a je uložena v knihovně Národního technického muzea v Praze – se na několika místech v rámci celkového vývoje dotkl železáren v Mariánském Údolí.
Hutní táborník Carl A. M. Balling otiskl v XVIII. svazku Hornické a hutnické ročenky na rok 1869 (Berg-und hüttenmännisches Jahrbuch 1869) situační zprávu o výrobě železa na Moravě a ve Slezsku, v níž dal najevo, že ví o železárnách v Mariánském Údolí (v té době už ovšem jako železárnách zrušených).
V Kořistkově publikaci o Moravském markrabství a Slezském vévodství (Die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Schlesien) z roku 1861 pojednává pátá kapitola od Josefa Rossiwalla o hornictví, hutnictví a kovy zpracujícím průmyslu (Der Bergbau, das Hüttenwesen und die metallverarbeiten den Industrialgewerbe). Je to vlastně situační zpráva o hutnictví železa na Moravě a v ní je několika místech sporadická zmínka o železárnách v Mariánském Údolí.
Historik ostravského hutnictví R. Drapalla v rukopise Hundert Jahre Eisenwerke Witkowitz 1828–1928 (Sto let Vítkovických železáren 1828–1928), uloženém v Městském archivu v Ostravě, věnoval železárnám v Mariánském Údolí neobsáhlou kapitolu, která pojednává o jejich svazku s Vítkovickými železárnami v letech 1845–1861, přičemž tuto problematiku řeší z hlediska Vítkovic. Pamětní tisk vydaný akciovou společností Moravia v roce 1930 u příležitosti jubilea, jež k závodu nemá vztah, obsahuje jeho stručnou historii.
Gustav Haas otiskl v časopise Nordmährenland (Severní Morava) v roce 1943 úvahu o severomoravském průmyslu před 100 lety, ve které se zmínil všeobecně (a věcně nesprávně) o železárnách v Mariánském Údolí. Rukopis Jana Roháčka „Začátky a vývoj bývalé železárny v Hedvíkově“ uložený v knihovně Národního technického muzea v Praze a „Příspěvek k rodopisu Josefa Jana Zvěřiny“ od profesora Františka Navrátila, uložený v podniku, obsahující jen stručný odkaz na železárny v Mariánském Údolí.
Docent na Pedagogické fakultě v Ostravě, nadějný historik bystrého postřehu dr. Milan Myška, vydal v roce 1960 první část široce pojatého a reprezentačního díla Založení a počátky Vítkovických železáren (1828–1880). V něm je i několik zmínek o železárnách v Mariánském Údolí. A konečně i pamětní tisk Kovolis Hedvíkov (1816–1966) vzpomíná několika málo slovy železáren v Mariánském Údolí.
A tím jsme také u konce rešerše literatury, která pojednává o Mariánské huti, jak se někdy tato železná huť před časem nazývala. V literatuře tedy nalézáme na více místech zmínky o železárnách, ale ty jsou skoro ve všech případech zcela stručné a nelze z nich skoro nic vytěžit pro historii, o kterou právě jde.
Uvést věci na pravou míru
Christian d’Elvert říká doslova, že „v Mariánském Údolí u Velké Bystřice, na jevišti vždy opětovaných pokusů o ušlechtilé kovy (1827) ... vyvstaly nové železárny (str. 282). Doktor Chylík se vyjadřuje podobně: „Další nové železárny v Mariánském Údolí u Velké Bystřice u Olomouce postavil v roce 1827 zkušený z Čech pocházející praktik Josef Zvěřina.“ A na jiném místě v podstatě opakuje: „Později založené podniky zřídily tyto vysoké pece: ...Mar. Údolí r. 1827.“
Pamětní tisk Moravie se vyjadřuje tak, že tam blíže uvedené okolnosti přiměly Zvěřinu, „aby zřídil továrnu v údolí Bystřičky a dne 27. května 1827 byla vysvěcena slavnostně vysoká pec v Mariánském Údolí.“ Jan Navrátil je opatrnější a přesnější, založení železáren klade do roku 1827. Vycházeje z toho, že Zvěřina najal – jak vysloveně říká – pozemky s železnou rudou a pro plánované objekty v Mariánském Údolí, následně dovozuje, že „na pronajatých pozemcích vyrostla v době tří let první zařízení tvořící základ železáren. Když byla 28. května 1827 slavnostně zapálena v Mariánském Údolí vysoká pec, byl Zwierzina vyzvedán jako příklad a vzor pokrokového buržoasního průmyslníka.“
V literatuře se tedy mluví o zahájení provozu v železárnách, nikoliv o jejich založení. A to vede k tomu, že zejména v závodě v Mariánském Údolí, kde koluje několik exemplářů pamětního spisu z roku 1930, se ujalo přesvědčení, že železárny byly založeny v roce 1827. To však není správné, neboť založení železáren a jejich uvedení do provozu jsou dva pojmy, jež se kryjí.
Jestliže železárny v Mariánském Údolí byly uvedeny do provozu dne 27. května 1827, jak o tom jednoznačně svědčí článek otištěný v čísle 29 brněnského časopisu Mittheilungen der c.k. mährisch-schlesischen gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn (Zprávy císařsko-královské moravskoslezské společnosti na podporu orby, přírodopisu a místopisu v Brně), musely být založeny dříve.
Založení železáren se počítá od zahájení jejich výstavby, ano i od přípravných prací nesoucích se k jejich postavení, a nikoliv až uvedení do provozu. Zřetelně je to patrno u Vítkovických železáren, které považují za rok svého založení 1828 z toho důvodu, že 9. prosince tohoto roku vydal hofmistr olomouckého arcibiskupa František Antonín Trojer listinu vybízející k vybudování pudlovny a válcovny ve Vítkovicích jako soukromého majetku arcibiskupa arcivévody Rudolfa Reinera. Pověření odborníci měli v nejkratší době předložit plány a navázat jednání, aby pro nový závod byl zajištěn dostatek uhlí a rudy. Stavět se začalo koncem dubna 1829 a pravidelný provoz v první pudlovací peci byl zahájen až koncem října 1830: zkujňovalo se surové železo z dřevouhelných pecí ve Frýdlantě a v Čeladné.
V polovině roku 1831 byla dokončena stavba válcovny a začalo se se stavbou první vysoké pece, která se stavěla až do roku 1836, ale teprve v roce 1837 byla dána do trvalého provozu (M. Myška: Založení a počátky Vítkovických železáren). Na tomto příkladě současně vidíme, že stavba železné hutě, třebaže šlo o zařízení nepoměrně jednodušší než dnes, trvala několik let. Výstavba Vítkovic není v tomto ohledu výjimkou, neboť například první vysoká pec v Třinci, postavená z cihel, se stavěla mezi lety 1837 a 1839.
Pavel Petržela
