Kdyby někdo tvrdil, že velké sportovní sny se rodí jen na alpských ledovcích, Jonáš Pola (21) by se jen usmál. Jeho příběh začal na zahradě a malém kopci v Hlubočkách, a pokračuje až k ambicím, které míří do Světového poháru i na alpské čtyřtisícovky.
V rozhovoru vypráví, jak mu gymnastika postavila pevné sportovní základy, proč ani po osmnácti letech nedokáže z lyží slézt a jak se dá skloubit vysoká škola s víkendovým životem v rakouských horách.
Jak jste se dostal k lyžování a co vás na něm nejvíce přitahuje?
Už odmala mě rodina vedla ke sportu. Vyzkoušel jsem mnoho aktivit – kromě lyžování a cyklistiky jsem se věnoval také hokeji a sportovní gymnastice. Právě ta mi podle mého názoru dala především fyzický základ a disciplínu.
Lyžovat jsem se učil s tátou, když mi byly tři roky, nejdříve před domem na zahradě a později u nás na kopci v Hlubočkách. Protože jsem se vždy každému sportu věnoval naplno, bylo velmi náročné stíhat všechny tréninky a závody, a nakonec jsem tedy zůstal u lyžování a cyklistiky.
Co vás na lyžování nejvíce přitahuje?
Na lyžování mě nejvíce přitahuje jeho různorodost. Každá sjezdovka je jiná, každá závodní nebo tréninková trať je jedinečná. Navíc si můžu vybrat z několika disciplín a tím si sport neustále obměňovat. K tomu jsem pořád na čerstvém vzduchu a obklopený krásnými zasněženými horami, ať už jsem v Česku, nebo častěji v Alpách.
Na který svůj sportovní úspěch či výkon jste nejvíce hrdý?
Samozřejmě si vážím každého vítězného závodu, ať už v Česku nebo v Rakousku, kde závodím nejčastěji v rámci tamních pohárů. Osobně si ale nejvíce cením toho, že mám stále obrovskou motivaci posouvat se dál.
Lyžování se naplno věnuji už téměř osmnáct let, každou zimu trávím na svazích a závodních tratích. Znám spoustu vrstevníků, kteří právě v mém věku nebo i dříve s vrcholovým sportem skončili, a o to víc si vážím toho, že mě za celou kariéru neomezilo žádné vážné zranění.
Přípravy na závod a stupně vítězů
To, že někdo dělá sport vrcholově, s sebou jistě nese úspěchy, na které může být právem hrdý, ale mít neustále motivaci, disciplínu a chuť pracovat na sobě už samozřejmost být nemusí, a právě na to jsem nejvíc hrdý.
Jak zvládáte skloubit sportovní kariéru se studiem?
Skloubit sportovní kariéru se studiem je někdy velmi náročné, ale vždy jsem se snažil dávat maximum jak sportu, tak škole, aniž bych dělal jedno na úkor druhého. V zimní sezóně trávím téměř každý víkend v Rakousku. Školu mám od pondělí do čtvrtka, ve čtvrtek večer odjíždím do Alp a vracím se v neděli v noci.
Přestože je ten režim opravdu intenzivní, naučil mě skvělé organizaci času, disciplíně a tomu, že když něco člověk chce, dokáže skloubit i věci, které se na první pohled těžko kombinují.
Teď na vysoké škole mám volné pátky, takže mi to paradoxně vyhovuje ještě víc než na gymnáziu. Tam jsem většinou fungoval v rámci individuálního studijního plánu a spoléhal jsem také na vstřícnost učitelů, bez které by to nešlo. To mi umožňovalo flexibilně přizpůsobovat tréninky i závody školním povinnostem.
Jak se podle vás doplňují sporty, kterým se věnujete – lyžování, cyklistika a horská turistika?
Lyžování, cyklistika a horská turistika se podle mě skvěle doplňují. Každý z těchto sportů zatěžuje tělo trochu jinak, ale dohromady pro mě tvoří ideální kombinaci. Cyklistika mi hlavně v létě pomáhá budovat kondici a sílu v nohách, což je pro lyžování klíčové.
Vysokohorská turistika zase rozvíjí vytrvalost, stabilitu a práci s dechem, zároveň posiluje střed těla, který je při lyžování i na kole strašně důležitý. Navíc mě připravuje na pohyb ve vyšších nadmořských výškách, ve kterých na lyžích často trénuji a závodím, takže tam pak moje tělo funguje mnohem lépe.
Kromě toho všechny tři sporty probíhají venku, takže jsem pořád v pohybu, v přírodě a na čerstvém vzduchu. Díky tomu udržuju hlavu čistou a tělo připravené na další lyžařskou sezónu.
Jaké sportovní cíle nebo výzvy byste rád splnil v nejbližší době?
Nyní se intenzivně připravuji na Mistrovství Evropy univerzit, které mě čeká v prosinci v Itálii, a budu na něm reprezentovat Univerzitu Palackého v Olomouci. Na závody se těším a vzhledem k náročné přípravě věřím, že by z toho mohl být velmi dobrý výsledek.
Kam byste se chtěl v budoucnu ve svých sportech posunout?
Do budoucna bych se samozřejmě rád posunul co nejvýš. Stejně jako každý vrcholový lyžař bych jednou chtěl nahlédnout do Evropského nebo dokonce Světového poháru. Pro mě je ale nejdůležitější samotná cesta, která mě posouvá blíže k jakémukoliv úspěchu. Pokud si udržím motivaci, disciplínu a zdraví, budu mít skvělé podmínky k tomu se stále zlepšovat a posunout svou výkonnost co nejdál.
A věřím, že právě poctivý trénink s sebou dříve nebo později přinese i další úspěchy. Vydržet u lyžování co nejdéle bude pro mě osobně největší úspěch. Co se týče vysokohorské turistiky a alpinismu, rád bych v příštím roce pokořil některé alpské čtyřtisícovky, třeba i tu nejvyšší. V dalších letech bych se rád vydal i do hor mimo Evropu.
Jakub Radič
Převzato se souhlasem autora. Článek byl poprvé publikován na webu denik.cz
Poznámka:
Na Mistrovsví Evropy univerzit, které se konalo 15.–18. prosince 2025 v italském středisku Val di Zoldo, se Jonáš umístil na 20. místě ve slalomu a 27. místě v obřím slalomu jako nejlepší z českých reprezentantů. Na Akademickém MČR a Evropském Poháru FIS/UNI konaném 7.–8. února 2026 ve středisku Bílá v Beskydech obsadil ve slalomu třetí příčku.
