Firmu Mora Moravia, která v letošním roce slaví 200leté výročí od svého založení, formovali kromě jejích majitelů také její ředitelé. Mezi ty, kteří prožili se značkou MORA mnoho let a stáli u mnoha milníků firmy, patřil ještě donedávna pan Vítězslav Růžička.
Kdy se poprvé propojil váš životní příběh s továrnou v Mariánském Údolí?
Po absolvování Střední průmyslové školy v Olomouci a následně Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě, obor Strojírenské technologie jsem musel splnit rok povinné vojenské služby. Můj zájem o techniku (zejména o letadla, přestože jsem byl od svých 10 let automodelář pod vedením pana Josefa Pechra a Karla Štěpána) mě přivedl do Mariánského Údolí. Po vojně v roce 1985 jsem dostal možnost nastoupit jako civilní zaměstnanec ministerstva obrany na leteckou výrobu. Mou první pozicí byla přejímka dílů pro kompletaci leteckých motorů jednak od firmy Motorlet Praha, pro Povážskou Bystricu a pro strojírny ve Velké Bíteši. Jak mnozí pamatují, „letecká“ neboli Speciální výroba byla součástí státního podniku ZVS Mora Moravia.
Práce přejímacího technika se mi zalíbila, bylo to pro mě pokračování záliby o letadýlka a modelářství z dětství. Po pěti letech v roce 1990 mě můj tehdejší šéf Jiří Derka (jeden z pozdějších ředitelů firmy Mora Moravia, pozn. red.) jmenoval vedoucím technické kanceláře na Speciální výrobě, čímž jsem se stal řádným zaměstnancem státního podniku Mora Moravia. Na konci roku 1993 jsem byl spolu s kolegou Martinem Seidlerem vybrán, abych se zúčastnil tříměsíční stáže v USA, protože Američané začali mít zájem o naše výrobky a opravy motorů.
Dá se tedy říct, že vaše technické vzdělání a znalost angličtiny vám otevřely cestu vaší kariéry ve firmě Mora Moravia. Co se dělo po vaší pracovní zkušenosti v zámoří?
Krátce po návratu z pracovní stáže v USA byl pan Seidler jmenován ředitelem letecké divize a já jsem byl „převelen“ na druhou stranu řeky Bystřice, na výrobu bílé techniky. Začal jsem jako zástupce tehdejšího obchodního ředitele Vojtěcha Vlčka. Měl jsem na starost marketing a obchodní záležitosti. Mé strojírenské vzdělání mě však víc táhlo k technickým projektům. Byl jsem tedy pověřen řízením Technického úseku, pod který patřila konstrukce sporáků a kotlů.
Technický úsek má ve strojírenském podniku velmi důležité postavení, které ovlivňujete a směruje výrobu a technologii výrobků bílé techniky. Jaké byly úkoly tohoto oddělení za vašeho působení?
Zpočátku jsme pokračovali na úpravách sporáků tehdejší takzvané třetí generace, ta však měla již určité technické i konstrukční limity. Konkurence v oblasti bílé techniky začala používat efektivnější prvky a technologie pro splnění stále se zpřísňujících norem. Protože v té době byla naším největším celoevropským odběratelem firma Whirlpool, započali jsem s nimi jednání o novém technickém řešení sporáků.
V roce 1999 jsem byl pověřen vedením nově vzniklého oddělení Vývoj a konstrukce, které se osamostatnilo od Technického úseku. Dostal jsem možnost poskládat tým z těch nejzkušenějších techniků a technologů v čele se Zdeňkem Strnadem, šéfem vzorkovny Ottou Wolfem a vedoucím podnikové zkušebny Pavlem Lorencem.
Přelom tisíciletí jsme tedy věnovali vývoji čtvrté generace. Kromě sporáků pod obchodní značkou MORA vznikaly i designové varianty pro firmu Whirlpool, která v té době byla významným prodejcem volně stojících sporáků na trzích západní Evropy, zejména ve Francii. Vývoj čtvrté generace sporáků byl proto koordinován i s techniky z Whirlpoolu, pro které se vyvíjel i vlastní design. Díky Whirlpoolu byly prototypy elektrického a kombinovaného sporáku testovány v laboratoři firmy Whirlpool v italské Cassinettě, kde proběhly nejrůznější měření a analýzy. Ty nám ukázaly, co je potřeba změnit či vylepšit, a pomohly nám sporák po technické stránce přivést ke kýženému ideálu za předpokladu splnění přísných evropských norem. Na konci roku 2001 jsme začali s ověřovací sérií, kterou se pak v rámci speciálních dlouhodobých i krátkodobých testů ověřovaly technické parametry a funkčnost. Teprve v průběhu roku 2002 mohla být spuštěna sériová výroba.
Musím přiznat, že vedení a koordinace vývoje nové generace sporáků byly největší technickou výzvou mé kariéry. Od prvních jednání s odběratelem, diskusí s francouzským designérem až po úspěšné spuštění sériové výroby to trvalo čtyři roky. A tuto výzvu se podařilo úspěšně zvládnout jen díky týmové práci a obrovským zkušenostem úžasných techniků a dělníků, které jsme v té době ve firmě měli.
Ještě před náběhem sériové výroby nové generace sporáků jsem byl na začátku roku 2002 jmenován technickým ředitelem a v následujícím roce 2003 došlo ke sloučení výroby s technickým úsekem, které jsem dostal na starost jako výrobně-technický ředitel.
V historii firmy Mora Moravia byl zlomový rok 2005, kdy se tato česká firma stala součástí evropského koncernu Gorenje. Jak vzpomínáte na tuto dobu?
Náš největší odběratel firma Whirlpool postupně ukončila prodeje samostatně stojících sporáků a zaměřila se na spotřebiče vestavné. V důsledku ukončení této obchodní spolupráce a také s ohledem na narůstající konkurenci v oblasti bílé techniky začalo vedení firmy Mora Moravia hledat nového strategického partnera. Obchodní značka MORA byla omezená lokální znalostí trhu. V průběhu let 2003 až 2004 začaly probíhat jednání se slovinským koncernem Gorenje, který projevil největší zájem o koupi značky MORA. Cílem takového spojení obchodních značek byla potřeba proniknout do celé Evropy, rozšířit výrobu i portfolio výrobků, ale výrobu specializovat v konkrétním výrobním závodu. Tato obchodní fúze byla koncem roku 2004 schválena a od roku 2005 se značka MORA stala součástí skupiny Gorenje Group, jednoho z tehdejších největších výrobců domácích spotřebičů po celé Evropě.
Rád bych zdůraznil, že tou dobou jsme ve firmě Mora Moravia byli po technické stránce velmi pokrokoví. Pamatuji si, jak například chtělo vedení Gorenje znát do hloubky technický stav našich výrobků. Lidé z mého oddělení se během vývoje čtvrté generace sporáku naučili modelovat v 3D systému, což byla tehdy novinka. Gorenje mělo tehdy sporáky ve 2D a systém v konstrukci také zaváděli.
Co se pro vás změnilo začleněním továrny Mora Moravia do koncernu Gorenje Group?
V roce 2005 jsem byl pozván na návštěvu továrny Gorenje do slovinského města Velenje a na pohovor u prezidenta koncernu. Tam mě čekala druhá výzva mé kariéry – bylo mi nabídnuto místo výkonného ředitele firmy Mora Moravia a později i jednatele společnosti, společně se dvěma slovinskými kolegy Matijou Zupancem a Boštjanem Jurkoškem, kterého poté na pár let vystřídal Simon Kumer. S Matijou Zupancem jsme pak firmu jako jednatelé vedli až do roku 2018. Od roku 2019 ho vystřídala Tatjana Ivanovič, se kterou jsme továrnu provedli i nechvalně známými covidovými roky 2020 a 2021.
Značnou výzvou po začlenění do skupiny Gorenje byla velká akce přesunutí celé výrobní linky z finského Lahti do továrny Mora Moravia z důvodu efektivity a koncentrace výroby samostatně stojících sporáků do jediného výrobního závodu. Jednalo se o obrovskou akci pro logistiku a údržbu, celou výrobní linku převezlo z Finska do Česka téměř 90 kamionů. Tato náročná akce přinesla nová pracovní místa a další rozšíření výrobního portfolia o sporáky pro skandinávský trh.
V roce 2018 se většinovým vlastníkem celé skupiny Gorenje stal čínský gigant Hisense. Jaké změny s sebou přinesla asijská mentalita?
Vzhledem ke stále se zvyšující konkurenci v oblasti domácích spotřebičů na evropských trzích a kvůli nutnosti posílení obchodních značek Gorenje a MORA došlo v září 2018 ke vstupu skupiny Hisense Europe jako majoritního vlastníka skupiny Gorenje Group. A máte pravdu, v naší dosavadní práci byl patrný vliv jiné mentality, zejména důraz na reporting a procesní záležitosti. Nový majitel přinesl svůj asijský systém řízení, kterému se musela celá skupina přizpůsobit.
V dubnu 2021 jste se rozhodl odejít do předčasného důchodu. Po kolika letech se tedy vaše významná životní kapitola uzavřela?
Pokud nepočítám svůj nástup na leteckou výrobu v roce 1985, tak v továrně Mora Moravia jsem od roku 1990 strávil až do svého odchodu do důchodu 31 let. Bylo to dlouhodobě plánované rozhodnutí, které rovněž ovlivnila končící turbulentní situace spjatá s covidovou pandemií. Během pandemie továrna nepřestala vyrábět, ba naopak výrobu mírně navýšila, přičemž bylo nutné dostát všem stále vznikajícím a zanikajícím požadavkům hygieny a státu (dezinfekční stanice, zajištění nedostatkových respirátorů, testovací centrum přímo v areálu, permanentní trasování nemocných a podobně). Bylo to po všech stránkách náročné období.
Které okamžiky vaší kariéry považujete zpětně za ty nejdůležitější?
Nejdříve to byl vývoj čtvrté generace, kde bylo potřeba sladit práci techniků s náročnými požadavky designéra a vlastně celý sporák od základů vyvinout. MORA do té doby nic tak rozsáhlého a komplexního nerealizovala. Další výzvou bylo přijmout pozici výkonného ředitele, což znamenalo zodpovědnost za udržení si zaměstnanců, od dělníků po odborníky na nejrůznějších pozicích. Neméně důležité bylo udržet a navyšovat kredit značky MORA.
Co však v mých vzpomínkách vyvolává největší emoce, jsou lidé, kteří mě obklopovali a se kterými jsem v rámci firmy Mora Moravia spolupracoval. Byla z nich cítit velká loajalita k firmě, byli to opravdoví „Moraviáni“, z nichž mnozí značce MORA zasvětili celý svůj profesní život. Mnozí z nich se stali mými přáteli. Jsem také vděčný, že mi spousta lidí pomohla v těžkých chvílích, kdy jsem potřeboval povzbudit. To mě udržovalo v tom, že má smysl pokračovat i v náročných situacích, což se nejvíc projevilo v covidové době.
Jak si užíváte zaslouženého odpočinku? Co je náplní vašich dnešních dnů?
Nejdříve jsem se tři a půl roku věnoval práci pro sportovní klub. Od listopadu 2024 jsem přijal nabídku pracovat jako externí technický poradce v jedné firmě, kam mě přizvali někteří z bývalých spolupracovníků z firmy Mora Moravia. Dojíždím za nimi většinou 3x v týdnu a jsem za tuto další zkušenost velmi rád.
Zbylé dny věnuji práci na zahradě a na domě. Po letech ježdění na horském kole jsem si letos koupil elektrokolo, a tak opět jezdím tam, kam bych stěží došel pěšky. Velkou radost nám s manželkou dělají obě dcery a zejména vnučka Karolínka, která vnesla do života naší rodiny novou energii.
Co byste popřál značce MORA u příležitosti jejího letošního výročí?
Značka MORA je tu 200 let, přežila mnohá těžká období a stále si mezi lidmi drží velmi silný kredit. Přeji jí, aby neztratila své české renomé a aby se výrobky značky MORA dále pyšnily svou kvalitou a spolehlivostí. Nakonec mi dovolte, abych vzpomenul všechny, kteří se mnou spolupůsobili během mých jednatřiceti letech ve firmě MORA Moravia, ale tohoto úžasného výročí se už bohužel nedožili.
Lucie Kuběnková
