V tomto rozhovoru jsme vyzpovídali sportovce Václava Chaloupku, reprezentanta ČR ve vodním slalomu v kategorii C1. K titulu mistra světa v kategorii do 23 let z italské Ivrey (2018) přidal letos v září ve svých 23 letech titul mistra světa na MS v Bratislavě.
Jak bylo v Londýně? Práce nebo za zábavou?
V Londýně bylo nádherně. Měli jsme obavy z místních koronavirových opatření, ale nakonec vše proběhlo úplně bez problému, což nás velmi mile překvapilo. Přítelkyně v Londýně ještě nebyla, takže bylo moc hezké projít si některá místa s ní, když je viděla poprvé. Navíc jsme byli na zápase Premier League, což byl neuvěřitelný zážitek.
Prolomil jste po 44 letech smůlu ČR a vrátil titul mistra světa ve vodním slalomu zase zpátky domů. Úspěch je to bezpochyby velkolepý. Upřímná radost a nadšení v cíli se ozývala ze všech stran. Zajímá mě, co nejkurioznějšího se po vašem vítězství objevilo na sociálních sítích?
Přiznám se, že nejkurioznější gratulace byla asi ta od Aleny Schillerové. Nejsem si úplně jistý zájmem paní Schillerové o divokou vodu, takže to beru spíše jako snahu o zvýšení sympatií v rámci politické kampaně před říjnovými volbami.
Když se daří, je to, jak se říká, „zalité sluncem“. Ale co když se nedaří? Našla se chvíle, kdy jste chtěl se vším praštit a vrátit se třeba k fotbalu nebo začít tancovat?
Tak to se přiznám, že až takhle špatnou situaci jsem u vody ještě nezažil. Ale velké prohry jsem zažil mnohokrát. A i přesto, že se to může zdát jako klišé, tak tyto okamžiky mě do budoucna posunuly zdaleka nejvíce. A lásku k fotbalu mám stále, takže vždy, když je šance, si rád zahraju.
Jako v každém jiném sportu, tak i určitě v kanoistice musí člověk zariskovat. Zažil jste někdy nějakou nebezpečnou situaci, nebo vybaví se vám moment, kdy vám šlo třeba o život?
O život mi na vodě naštěstí nikdy nešlo. Já mám z vody obrovský respekt, takže si na život ohrožující situace na vodě dávám pozor. Navíc v dnešní době se jezdí závody většinou na umělých tratích, kde je riziko zranění dost minimalizované a závodění je tak bezpečné. Na druhou stranu, v závodních jízdách je risk nezbytný, a abych se naučil tyto riskantní průjezdy zajíždět pravidelně, musím je dnes a denně zkoušet v tréninku. Každopádně, použít potom ten riskantní průjezd v závodě, to je ještě jiná úroveň.
Jak reagovali rodiče, když jste se rozhodl pro kanoistiku? Přišel jste domů a řekl: „Další titul mistra světa po Petru Sodomkovi bude můj?“
Tak to určitě ne. Já tyhle legendy v té době vůbec neznal. Znal jsem možná Štěpánku Hilgertovou nebo Vávru Hradilka, ale o Petru Sodomkovi jsem dlouho nevěděl. Naši byli rádi, že jsem si po půl roce rekonvalescence a nicnedělání našel nějaký sport. Nikdo jsme asi nečekali, kam až to dojde.
Sport vás provází i na cestě vašeho studia na VŠ v Praze. Co byste chtěl dělat až dostudujete? Jaké je vaše životní krédo? Vidíte ve své budoucí profesi poslání, nebo jen práci?
Určitě bych rád v budoucnu zůstal u sportu, ale spíše v podnikatelské sféře než v té aktivní, trenérské. Sport mi dal přátele, lásku a zážitky na celý život, takže cítím a těším se na to, že to budu sportu vracet. Chci pomoci českému sportu, a to cítím jako poslání. Mým životním krédem je staré známé „Bez práce nejsou koláče“. A podle tohoto kréda se dá žít dnes a denně, nejen ve sportu.
Vaše kořeny sahají až k nám do Hluboček. Jak se vám líbí „ta naše vesnička, krásná, středisková“?
Hlubočky mám moc rád a díky tomu, že zde žijí děda s babičkou, jsem tu zejména v mládí trávil spoustu času. Mám rád, když mi prarodiče vyprávějí o tom, jak to tady vypadalo a fungovalo dříve. Přijde mi, že Hlubočky mají svoje kouzlo a nádhernou přírodu, a tak se sem vždy, když můžu, rád vracím.
Máte v Hlubočkách prarodiče. O vašem dědovi se všeobecně ví, je nadšeným amatérským sportovcem. Hrával tenis, fotbal, trénoval místní fotbalisty. Jak on reagoval, když jste šel úplně jinou cestou a zvolil kanoistiku? Nebyl třeba naštvaný?
Naštvaný snad nebyl. Ale nevím, na to se ho musím zeptat. Každopádně, když jsem ho viděl, jak byl po mém titulu naměkko, tak myslím, že ho to nijak nemrzí. O fotbale se každopádně bavíme pořád, oba jsme nadšení fanoušci.
Jezdíte do Hluboček často? Máte tady přátele?
Přátele tolik ne, jelikož jsem od mala žil v Olomouci. Ale vždy jsem sem jezdil právě za rodinou, takže sem jezdím moc rád. A rád bych sem jezdil častěji, ale bohužel z Prahy je to sem už trochu dál, a navíc je to těžší skloubit s mou závodní sezónou.
Vzpomenete si na něco, co jste tady zažil a zarylo to ve vás nesmazatelnou vzpomínku?
Každé Vánoce sem jezdíme za prarodiči na Boží Hod, a to jsou vždy nezapomenutelné vzpomínky. Taky se mi určitě vybaví v mládí koupání v Bystřičce nebo procházky po okolních lesích.
A teď trošku zvolníme a zeptám se zcela jiného soudku. Co udělá mistr světa v kanoistice Václav Chaloupka jako první po probuzení?
Jako první se obvykle kouknu do diáře a zjistím, co mě ten den čeká a co musím daný den zvládnout.
Jak byste doplnil větu: „Momentálně se těším na…“
Babiččin koláč.
Jste zamilovaný?
Ano. Velmi.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v životě i sportu.
Petra Žídková
Hostem sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem 7. 10. 2021 je čerstvý mistr světa v singl kanoi Václav Chaloupka. Jaký má vztah se svými kolegy z vodního slalomu? S jakými experty spolupracuje při tréninku? A jak vzpomíná na svůj triumf na světovém šampionátu do 23 let?
