Naše krajina bývala ve větším množství poseta kapličkami, božími mukami, sochami či kříži, které upomínaly na nejrůznější, povětšinou nešťastné události. Lidé se u nich zastavovali a věnovali zemřelým modlitbu.
Tyto drobné církevní památky druhotně plnily i úlohu estetickou. Z pochopitelných důvodů se zejména na území vojenského újezdu Libavá zachovaly jen výjimečně.
U silnice vedoucí z Mrskles do dnes již neexistující obce Jestřabí stojí kříž připomínající úkladnou vraždu povozníka Raimunda Kleina. Kříž, vztyčený 5. července 2021 z iniciativy Jaroslava Koše z Velké Bystřice, nahradil původní nedochovaný sloupek se svatým obrázkem, představujícím nějakého světce, Krista nebo Pannu Marii.
Dobová fotografie nebyla dohledána. Obnoviteli v realizaci jeho myšlenky pomáhali Jiří Zdařil a David Liberda z Mrskles, kteří kříž zhotovili z modřínového dřeva, doplnili o krátký text a 27. dubna 2022 také o kopii obrazu představujícího Pannu Marii v Naději (Panna Maria Gravida) v byzantském provedení.
Co se na tom místě stalo?
Začneme v Mrsklesích, které zažily večer 19. prosince 1910 podivnou příhodu. K hostinci Františka Dosoudila přijel koňský povoz velkobystřického pivovaru, který byl bez kočího. (R. Sedláček dohledal, že šlo o českou hospodu, fungující dnes pro názvem Slušná čtverka. Druhá, německá, bývala na místě současného kulturního domu.) Cestu koně znali, obvykle totiž u tohoto hostince zastavovali. Povoz byl prohledán a podle zakrvácené čepice bylo jisté, že musel být spáchán zločin.
František Dosoudil tedy koně zapřáhl do jiného povozu a s ochotnými muži jel hledat pohřešovanou osobu či osoby. Na okresní silnici vinoucí se po straně kopce Stražisko, v blízkosti kopce zvaného Saumberg, tj. mezi hájovnou (patřila k Mrsklesům) a Jestřabím, opravdu našli mrtvého Raimunda Kleina. Jak bylo později zjištěno, byl oloupen o peníze, velkou koženou tašku, zápisník a hodinky. O vraždě a její dohře u soudu bylo psáno v mnohých dobových novinách. Veřejnost byla vyzvána, aby případně nalezené věci, které pachatelé buďto odhodili nebo uschovali, nahlásila.
Pachatelé z Přáslavic a Velké Bystřice
Pachatelé, devětadvacetiletý řeznický pomocník Vincenc Číhalík z Přáslavic a osmadvacetiletý vyučený slévač železa Anton Knoll, přechodně žijící ve Velké Bystřici, byli zatčeni druhého dne v sousedních Přáslavicích. Jak se přiznali, měli v úmyslu zavraždit a oloupit řeznického mistra a obchodníka s dobytkem Josefa Malátku, na kterého několikrát číhali v úkrytu.
Ovšem obětí se stal Raimund Klein, jenž se vracel z Velké Střelné. Cestou ještě posloužil Josefu Vogelovi, kterého svezl do Jestřabí. Zastavil rovněž svým vrahům, když čekali u boudy poblíž skály. Asi po kilometru jízdy ho zákeřně zezadu přepadli, proto se tento údajně silný muž nemohl bránit. Útočníci jej omráčili klanicí (což je opěrná postranní tyč vozu), stáhli ho na silnici a ještě živému zasadily další rány, po kterých skonal.
Poté Anton Knoll navrhl, aby ještě počkali na řezníka Josefa Malátku a obrali jej, s čímž však Vincenc Číhalík nesouhlasil a utekl. Proto si život uchoval i řezník Hermann Lorek z Velké Střelné, na kterého se také oba výlupkové chystali počíhat. (Ten zemřel 26. listopadu 1914 po krátké nemoci. Zanechal po sobě vdovu a čtyři syny, z nichž tři tehdy byli na frontě a čtvrtý se staral o hospodářství a živnost.)
Raimund Klein, syn Franze Kleina z Velké Střelné a jeho manželky Antonie, rozené Polzerové, se narodil 10. ledna 1875, o život tedy přišel v pouhých 35 letech. Pro svou úslužnost a poctivost byl všeobecně oblíbený, lidé mu svěřovali různé posílky a nákupy v Olomouci a Velké Bystřici. Pečlivě se staral o svou rodinu a pro pivovar pracoval mnoho let. Doma se ho nedočkala manželka a čtyři děti. Pochován byl na hřbitově ve Velké Bystřici, místo jeho posledního odpočinku není v dnešní době možné dohledat.
Vražda kvůli pár korunám
Pachatelé ho zavraždili kvůli 64 korunám. Samozřejmě stejně odsouzeníhodná by byla plánovaná vražda očekávaného řezníka, na otce a syna by si však asi vrazi netroufli. Josef Malátka se totiž spolu se svým synem Karlem v ten den skutečně vracel po této okresní silnici do Velké Střelné, s sebou měl obnos ve výši 1 400 korun. Už byl informován o tom, že se po okolí potloukají dva podezřelí muži. V protisměru potkal Kleinův vůz, volal na něj a mával, ten však nezastavil. Otec a syn Malátkovi ještě více znejistěli a zůstali stát u myslivny v naději, že nahoru pojede nějaký povoz, ke kterému by se mohli přidat. O tom, co se přihodilo krátce před tím, než zastavili, neměli ještě tušení. Možná věděli, že přibližně na stejném místě se týden předtím převrátil povoz.
Veřejný proces se vstupenkami
Na veřejné přelíčení s oběma vrahy, konané 31. března 1911 v Olomouci, musely být pro velký zájem vydávány vstupenky. Proces začal v devět hodin ráno a na druhý den pozdě večer byli oba odsouzeni k smrti provazem. V dalších dnech ještě oba nějakou dobu museli v nejistotě čekat na konečné rozhodnutí vídeňského soudu a svůj poslední čas na tomto světě trávili lepením papírových sáčků ve věznici. Nakonec jim byl trest změněn na doživotní vězení. Anton Knoll v žaláři zemřel, Vincenc Číhalík se po celých 19 let choval vzorně a svého činu litoval, zbytek trestu mu byl tedy prominut a počátkem března 1930 byl propuštěn na svobodu.
Zapomenutý příběh v roce 2021 připomenula autorka tohoto příspěvku v časopise Poodří, po ní Roman Sedláček ve dvou pokračováních (2022 a 2023) ve Zpravodaji obce Mrsklesy a veřejně nepublikovanou zprávu sepsal Jaroslav Koš, který do ní zahrnul i vzpomínku Ludmily Hrabalové. V předkládané verzi jsou doplněny nově dohledané skutečnosti.
Jana Krejčová
