V matrice zemřelých, kterou po válce vedl pro Hlubočky farář Adolf Trubrik, je v zápisu úmrtí manželů Adolfa a Marie Bezaczinských z Hrubé Vody uvedena poměrně zvláštní poznámka. Do rubriky „příčina smrti“ farář vedle oficiálního údaje (sebevražda oběšením) ještě připsal: „oder totschlag durch plundern“ (zabití z důvodu loupeže, drancování). Co se tedy těsně po válce, konkrétně v červnu 1945, kdy byli oba manželé nalezeni v hájovně na Hrubé Vodě mrtví, stalo a byla to opravdu sebevražda?
Pro každou dějinnou událost, při které dochází k zásadní změně, je typické, že s sebou přináší také velkou míru nejistoty, svévole a oslabení státní moci. A nejinak tomu bylo i v prvních poválečných dnech, kdy naším krajem přešla válečná fronta, německá okupace konečně skončila a začala se nastavovat nová pravidla a pořádky na osvobozeném území.
Bohužel v takové okamžiky dějinných zvratů se často dostávají k moci a na pozice lidé, kterým by to standardně fungující systém nikdy nedovolil. Absence morálních hodnot a jejich pokřivené charaktery se mohou v těchto chvílích projevit naplno.
Budiž československému státu přičteno k dobru, že se v roce 1947 pokusil alespoň zpětně vyšetřit některá kriminální zvěrstva, při kterých na konci války přišli o život civilisté a která se jejich pachatelé snažili často maskovat jako hrdinný osvobozenecký boj. Veřejně se však o těchto excesech ještě stále neslušelo mluvit, takže vyšetřování probíhalo v režimu přísně tajné úřadovnami státní bezpečnosti. Po únoru 1948 zájem na objasnění těchto událostí prudce klesl nebo byl dokonce přímo nežádoucí a mnoho věcí zůstalo navždy nedořešeno. Až nyní, po zpřístupnění archivu bezpečnostních složek, dostáváme možnost dozvědět se něco blíže o událostech, které se odehrály na místech, kde žijeme.
Bohatý lesník
Manželé Bezaczinští, ačkoli Němci, proti Čechům nevystupovali nijak provokativně. Podle jedné z pozdějších výpovědí z roku 1947 byl pan Bezaczinský svědomitý lesník, náruživý rybář a včelař. Čechům vycházel vstříc a v zaměstnání ani v soukromí je nepronásledoval. O manželech se však vědělo, že jsou docela majetní a hájovna je honosně zařízena.
Bezprostředně po skončení války začalo na Hrubou Vodu jezdit služební auto se značkou Okresního národního výboru Olomouc-venkov. Nejčastěji sem přijížděl Servác Pavlínek (člen bezpečnostní komise), Alfons Kittner (předseda konfiskačního oddělení) a Josef Švestka (člen bezpečnostního oddělení).
Cílem těchto výprav, jejichž hlavním iniciátorem byl zřejmě Pavlínek (známý svou surovou povahou), se stala právě hájovna Bezaczinských. Po každé takové návštěvě se auto vracelo zpět do Olomouce napěchované zabavenými (nakradenými) věcmi – cennostmi, nádobím, šatstvem, obrazy, nábytkem – a Bezaczinští končili na zemi zbiti a surově zkopáni. Pomoci se nedomohli ani na stanici SNB v Hlubočkách. Jejímu tehdejšímu veliteli Karlu Hanouskovi, který se přece jen o věc začal zajímat, páni z okresu vzkázali, že jim překáží a že na okrese se už postarají, aby přišel o výložky.
Ostudná zvěrstva
Ačkoli se tyto rabovací výjezdy do hájovny konaly opakovaně, samozvaní konfiskátoři měli pořád málo. Při poslední návštěvě osudného 7. června 1945 Pavlínek výstřely z pistole a bitím opět přinutil Bezaczinského kopat na zahradě, kde se domníval, že jsou ukryty peníze. Poté pokračovali s prohlídkou uvnitř domu, kde bylo vše zpřeházeno a rozbito. Z domu se ozýval křik a bolestivé naříkání zbité paní Bezaczinské, Bezaczinský prosil, aby jim byla ponechána alespoň postel.
Následující den byli manželé Bezaczinští nalezeni v hájovně mrtví. Viseli oběšení na elektrických kabelech připevněných na okenních rámech v prvním patře. Představu, jak to tam asi muselo vypadat, si nejlépe uděláme z výpovědi jednoho ze svědků, jenž byl na místě v době nálezu mrtvol a který po více než dvou letech v roce 1947 do protokolu uvedl: „Když jsem viděl celou tu spoušť, jako Čech jsem se za to do duše styděl.“ V lékařské zprávě MUDr. Klosse, který mrtvoly v den jejich nálezu ohledal, se píše, že manželé byli zbití, měli vyražené zuby a po těle stopy násilí.
Z dostupných dokumentů nevyplývá a už asi nikdy nezjistíme, zda Pavlínek a spol. osudného dne manžele v hájovně přímo sami oběsili, donutili se oběsit či zoufalí manželé tak učinili až po jejich odchodu. V každém případě však už rozumíme poznámce faráře v matrice zemřelých, který se jí snažil postihnout skutečný důvod smrti manželů Bezaczinských z Hrubé Vody.
Co se stalo, nelze odestát, nechť je to alespoň memento toho, že chybí-li v době dějinných zvratů státní nebo jiná moc schopná prosadit právo a zákonnost pro všechny, najde se vždy a všude někdo, kdo tuto situaci zneužije ve svůj osobní prospěch bez ohledu na životy jiných. A pro nás místní je to také další zajímavý příběh spojený s konkrétním místem v naší obci.
Karel Šiška
