V mrazivém počasí těchto dní ocení každý turista i zbloudilec přístřeší, které skýtá útulná hospoda. Cena takového útočiště stoupá, jsme-li na okraji civilizace, rozuměj: nemůžeme nasednout do první tramvaje a jet domů, doléhá na nás zima, žízeň, hlad a útočí vlci. Klasik ten pocit vyjádřil prostě: „Buďme rádi, že sedíme v teple.“
Na podobném místě stojí hospoda Barandov v Posluchově, jejíž historie je dlouhá, avšak ne příliš známá. Kdy byla postavena a proč se tak jmenuje se neví. Již více než století však slouží nejen místním, ale také výletníkům z Olomouce a okolí, kteří si „Pflaumenfestung“ (něm. švestková pevnost), jak bývala ves pro své ovocnářské zaměření a možná i nedostupnost žertem nazývána, oblíbili jako cíl nedělních vycházek do přírody. O její odlehlosti svědčí mimo jiné to, že silnice do vsi byla zbudována teprve na začátku šedesátých let.
Historická pohlednice
Právě oněm průkopníkům turistiky byla zřejmě určena pohlednice, jež nabízí snímek z období mezi válkami. Datum na poštovním razítku je bohužel nečitelné, rozeznáme pouze dvojjazyčný nápis Hombok/Hluboček nebo Hlubočky (od r. 1925), kterým je oražena československá známka zelené barvy od V. H. Brunnera, zpodobující osvobozenou republiku, jež trhá své okovy a u nohou jí leží hora Říp (vlevo) a slovenská pohoří Tatra, Fatra, Matra (vpravo). Známka byla v oběhu od roku 1920. Text pozdravu je psán německy a němčina byla téměř výhradním jazykem předválečného Posluchova.
Kdo je žena na obrázku?
K našemu velkému překvapení byla žena na fotografii rozpoznána posluchovskou rodačkou jako paní hostinská Polzerová. Polzerovi provozovali před válkou také hospodu ve Velké Střelné, ale zde jde nejspíš o shodu jmen. Pozoruhodná je i samotná stavba s obvyklou břidlicovou krytinou, dováženou do Posluchova tradičně z Velké Střelné, jež kryje i střešní vikýř, kterým se na půdu patrně skládala úroda.
Hospoda Barandov dnes
Dnes chybí břidlice, vikýř, dřevěná předsíň i poštovní schránka na zdi, ubylo slivoní a bosé děti už také po návsi nepobíhají. Potěšitelné je, že se zachovala funkce této veledůležité instituce, zvané vesnická hospoda.
Závěrem ještě dovysvětlení nadpisu. Bydlištěm adresátky pozdravu je městys, později město (1906) a od roku 1921 olomoucká čtvrť Neugasse/Nová ulice.
Redakce děkuje paní Lianě Hruškové a panu Rudolfu Klosovi za poskytnutí pohlednice a paní Marii Blahové za doplňující informace.
Marek Bohuš
