Na akci Bílý kámen se lze i s kolem pohodlně dopravit vlakem. Je však třeba dávat pozor při nastupování. Chvíle nesoustředění a už nás vlak odvážel z Hluboček na Olomouc.
Lehká desorientace a přípoj s námi směřoval do Přerova, odkud ale vede pěkná cyklostezka kolem Bečvy, ze které se také dá vstoupit do vojenského prostoru z jihu. My jsme skončili na Helfštýně, jenž je pro děti vděčným sportovním i romantickým cílem.
Historik v roli průvodce nám před plánem rozsáhlého hradu zasvěceně vyprávěl o valašských povstáních, která se ve školách neprobírají, a o tom, jak Valaši významný hrad dobyli. Zatímco psohlavé Chody zná díky Aloisi Jiráskovi každý, ač se jednalo o nevýznamnou rebelii, naše moravské pohraničníky Portáše a valašské vzbouřence je třeba představit.
Převážně evangeličtí Valaši se po rozkladu stavovského povstání po šarvátce na Bílé hoře 8. listopadu 1621 stali jedinými odpůrci císařské moci. Připojili se ke koalici uherského vzdorokrále Gabriela Bethelena, slezského knížete Jana Jiřího Krnovského a zbytků stavovských vojsk. To bylo první valašské povstání (1620–1621). Do konce 17. století pak proběhla ještě tři, z nichž to třetí se dotklo přímo Hluboček.
O závažnosti valašského odporu svědčí dlouhý výčet dobytých moravských měst a hradů: hrad Lukov, Vsetín, Vizovice, Valašské Meziříčí, Holešov, Hranice, Příbor, Kelč, hrad Helfštýn, Frýdek, Libavá. Tak jsme se přece na Libavsko dostali!
V letech 1642 až 1644, za třetího valašského povstání, se dostalo do rukou Švédů město Olomouc, ale s pomocí Valachů také Prostějov, Plumlov, Kroměříž a Holešov. V Dějinách obce Hlubočky (na stranách 43 až 45) se cituje z kroniky katolického duchovního Paulina Zackovice, jenž líčí osudy Olomouce a okolí za švédské okupace.
Vůdce Valachů jménem Kovář se synem prý shromáždili roku 1643 na hukvaldském panství a v jeho okolí asi tři stovky mužů ozbrojených puškami a valaškami. Tuto jednotku přivedl do Olomouce a nabídl ji švédské posádce, která Valachy pověřila úkolem dobýt opevněné místo ve vsi Hlubočky (Hlubučko). Tam měl být mezi skalami za dřevěným opevněním ukryt majetek šlechty a poddaných. V doprovodu roty švédských vojáků údajně ves dobyli a vypálili, avšak na zpáteční cestě je přepadly houfy poddaných z Bystřice spolu s císařskými vojáky a z větší části je pobili.
David Papajík, autor dotčené kapitoly v hlubočských Dějinách, nachází v tomto vyprávění nesrovnalosti. Jednak onen úkryt mezi skalami, jež se ve vsi nevyskytují (snad provizorně opravený, avšak 6 km vzdálený hrad Hluboký?), jednak nevykazovaly Hlubočky po válce žádnou pustou usedlost, takže těžko mohly být vypáleny.
Pozoruhodné je, že o přítomnosti Valachů v údolí Bystřice svědčí pomístní název Wallachen-Kamm (Valašský hřeben), který nacházíme na listu II. vojenského mapování (1836–1852) na portálu mapy.cz. Lokalizovat jej můžeme do prostoru nad soutokem Bystřice s Lichničkou nad Hrubovodskými sutěmi. Nemusí se jednat o památku na tuto kampaň, ale samotná existence názvu je silným dokladem snad i delšího pobytu Valachů, či nějaké výrazné události. Ostatně nedaleko, jen přes údolí Štrasgrunt, figuruje nad kamenolomem název Schwedenkoppe (Švédská kupa). Další Švédská kupa (636 m) se zvedá nad zaniklou vsí Velká Střelná. Tre kronor se na Hané zdrželi až do roku 1650 (dva roky po konci Třicetileté války) a zanechali nesmazatelný dojem. V Olomouci mají po nich uličku, my v Hlubočkách kupu.
Marek Bohuš
