Rok 2025 je z hlediska historie významný připomínkou 200 let od založení železářského průmyslu v naší obci. Bylo by jistě namístě si tyto historické milníky připomenout, neboť takovou historii, jakou se mohou chlubit naše místní závody, lze v našem blízkém i vzdáleném okolí jen těžko dohledat.
Historických pojednání o dané problematice spatřilo světlo světa hned několik při různých výročích. Poslední je jistě některým bývalým či ještě současným zaměstnancům známé z května roku 2015, tedy k 190. výročí. Tato kniha čtvercového formátu stručně připomněla historii železáren, která se dotýkala postupně výroby v závodě v Mariánském Údolí až do zmíněného roku 2015.
Vzhledem k absenci zpracování historie závodu Moravia v Hlubočkách bych si čtenářům dovolil nabídnout zprostředkovaně jednak historii založení železáren a následně historii obou závodů, která byla zpracována v roce 1930 tehdejším jazykem. Vzhledem k rozsahu této studie bude celá historie ve Zpravodaji obce Hlubočky vycházet na pokračování. V tomto dnešním úvodu do historie závodů Moravia si čtenář udělá představu o tom, jak to vlastně na počátku bylo.
Od drahých kovů…
Již v dřívějších stoletích se v okolí biskupského města Olomouce dobývaly drahé kovy. V údolí řeky Bystřiče bylo několik dolů na stříbro a zlato, které však byly pozvolně opouštěny pro nepatrné výtěžky. Roku 1799 se lidé pokusili opět dobývat zlato z jedné z opuštěných štol dolu, našly se však jen žíly obsahující olovo, a proto dolování zase zaniklo. Po tomto nezdařeném pokusu převzala jedna báňská společnost pozemky, založila nové štoly a v r. 1817 kutala měď, stříbro a zlato. K této báňské společnosti náležel také muž důležitý pro průmyslové probuzení kraje – Josef Zwierzina.
Tento syn vrchnostenského úředníka knížete Schwarzenberga byl po ukončení napoleonských válek zaměstnán v dolech na železnou rudu v Ranských železárnách v Čechách a dostal se brzy potom do moravsko-slezského pohoří, kde chtěl uplatnit svého podnikavého ducha. Navázal styky s dómskou kapitulou a svými hornickými zkušenostmi se snažil oživit staré dolování. Ale rozsáhlá kutání měla jen nepatrný výsledek a báňská společnost zanedlouho zanikla.
…k železu
Zwierzina se vrhl na hutnictví, pro které vznikl tehdy čilý zájem. Blízkost ložiska železné rudy a možnost využití vodní štoly ho přiměly, aby v údolí Bystřičky zřídil továrnu a dne 27. května 1827 byla slavnostně vysvěcena vysoká pec v Mariánském Údolí. Ačkoli měl Zwierzina jen prosté dělníky, nezkušené v hutnictví, podařil se mu za dva dny první odpich 10 centů tekutého železa. Vysoká pec pracovala nepřetržitě a v prvním týdnu se již vytěžilo 85 centů surového železa tak dobré jakosti, že tyčové železo zhotovené z této suroviny bylo schváleno pro svou pevnost a roztažitelnost. Do roku 1843 výroba stoupla na 8500 centů. Přesto se průmyslník musel vzdát železné huti v Mariánském Údolí, protože byl žádán i jinými provozy.
Roku 1845 huť koupil baron Salomon Mayer Rothschild, vlastník vítkovických železáren, aby závod rozšířil a odebíral od něj surové železo. Za několik let se však vyčerpaly železné rudy závodu v Mariánském Údolí a výroba surového železa klesala, až byl provoz nakonec zastaven a huť prodána.
A jak to bylo dál, se čtenáři dočtou v dalším čísle Zpravodaje, v němž otevřeme samotnou historii továren v Hlubočkách a Mariánském Údolí pod novým majitelem panem Ignácem Karlem Machankem.
Pavel Petržela